Montessori školy jsou plné života a každodenních kontaktů. Starší děti pomáhají mladším a přitom se samy učí někoho vést, být trpělivé a nápomocné tak akorát. Mladší děti s obdivem pozorují ty starší a s radostí se učí z jejich úspěchů. Děti si navzájem nezávidí, naopak se dokáží radovat z úspěchů druhých.

Něco se nepovedlo…

Velmi zajímavý je jejich vztah k těm, kterým se něco se jim nepovedlo. Okamžitě se seběhnou a nabídnou svou pomoc. Když někdo „zlobí“ dokáží jej politovat a nezlobí se na něj. Jsou schopny hluboké empatie a porozumění pocitům druhých lidí. Některé z dětí vnímají smutné pocity druhých do té míry, že je to samotné rozruší a chtějí pomoci.

 

Smysl dětí pro společenství je obrovský. Starší děti inklinují k mladším a naopak. A dětem, které do školky nově přicházejí se dostane pomoci od těch, kteří k nám již chodí déle.

“Nikdo se nerodí pro sebe, všichni se rodí pro lidskou společnost.”

Jan Ámos Komenský