Děti se od narození upínají k základnímu cíli – adaptovat se na svět, prostředí a společnost, do které se narodily. Přirozená touha po poznání je vede ke zdokonalování a poznávání svých schopností a poznání toho jak svět opravdu funguje. Potřebují k tomu vhodné prostředí a připraveného průvodce.

Připravené prostředí

Pro každé z období dětského vývoje platí několik jednoduchých principů, které můžete s vašimi dětmi zkoušet také doma. A jedním ze základních je – připravené prostředí. Jde o prostředí, kde se především dítě cítí bezpečně. Každé věkové období má své prioroty, ale základním znakem je, že dítě rozumí tomu, jak to tady vždy vypadá. Čím mladší dítě je, tím předvídatelnější pro ně musí toto prostředí být. Potřebuje vědět kde je co uloženo, na vše dohlédne a dosáhne – taková umyvadla a kuchyňské linky, to je to pravé, kd se dějí skutečné věci, ale tak vysoko – a jsou zde věci, s kterými samo může manipulovat. Protože se dítě snaží zorientovat ve skutečném světě a zcela věří tomu, co je mu předkládáno, potřebuje nejdříve poznat věci skutečné. Ty jej také nejvíc lákají – krájet banán! Paráda! A v neposlední řadě, také potřebuje pravidla, které zde platí. Aby s věcmi mohlo manipulovat samo, potřebuje, aby mu někdo ukázal, jak se to dělá. A aby znalo pravidla, musí být jasně ukázány a také ostatními členy rodiny dodržovány. Potřebuje také vědět, kde jsou skutečné hranice chování. Čím je dítě mladší, tím více se učí především odpozorováním toho, jak svět funguje. A proto potřebuje kolem sebe připravené dospělé.

Připravený dospělý

Nejvíce se děti naučí – od nás. Pozorně se dívají a touží napodobit vše co dělají dospělí kolem něj. Čím více s námi tráví času, tím více se od nás vše učí – vše bez rozdílu zda to bylo dobré, nebo se to moc nepovedlo. Učí se reagovat na situaci a stávají se zrcadlem nás samotných. Nejvíce samozřejmě svých rodičů. Je tedy důležité uvědomovat si, že nás děti pozorují a neustále se přitom učí. Tímto způsobem, se od nás mohou děti učit téměř vše. Čím menšímu dítěti něco ukazujeme, tím méně na něj hovoříme a jen provádíme činnost, kterou mu chceme předat. Dítě dokáže nesmírně pozorně sledovat, ale malé děti nedokáží sledovat zárověň práci rukou a tu záplavu slov.

Jsou ovšem vývojová období, kdy děti mají potřebu provádět konkrétní činnost proto, že jim to přikazuje jejich vývojová fáze. „Je potřeba začít lozit!“ „Je potřeba zpřesňovat náš úchop“. Maria Montessori tyto fáze odpozorovala a krásně popsala. Zjistila, že mnohé činnosti děti nadšeně vykonávají a jsou toho zcela schopny mnohem dříve, než by si dospělí pomysleli. Potřebují pouze ukázat jak a vaši důvěru, že to samy zvládnou. Takovéto činnosti posouvají děti ve vývoji rychle kupředu, dokáží se na ně nesmírně hluboce soustředit a způsobují jim velkou radost. A je nesmírně důležité, abychom hluboce soustředěné dítě nikdy nevyrušovali a naopak toto soustředění chránili a dovolili dítěti a jeho mozku projít celým procesem dané činnosti, který může být pro danou fázi klíčový.

Je potřeba, aby byl dospělý také dobrým porozovatelem a dokázal trpělivě a vědomě sledovat, v jaké fázi jeho dítě právě je a jakou činnost potřebuje vykonávat. V Montessori školkách tomu říkáme observace a opravdu to znamená, že učitel sedí a sleduje konkrétní dítě, aby věděl v jaké fázi se nachází a jaké pomůcky a podněty mu nyní může nabídnout, aby pro něj byly zajímavé, zvládnutelnou výzvou a pomohly mu v dalším rozvoji.

PavlínaJasná_AMI učitel

Bezpečí znamená pro dítě předvídatelnost

Vše předvídatelné může být pro dospělého pořádně nudné. Pro děti je předvídatelné připravené prostředí, předvídatelný připravený dospělý a ideálně i předvídatelný harmonogram dne symbolem bezpečí, v kterém se může uvolnit a zcela soustředit na svůj rozvoj. Dopřát si čas na svou práci a hru. Dovolí si ponořit se do své činnosti v hlubokém soustředění, z kterého jej nebude nic vyrušovat. Pokud malému dítěti dopřejete klidné a předvídatelné dny, dáte mu obrovskou příležitost, z které bude těžit po celý svůj život.

„Stimulovat život, nechat ho však svobodným, aby se rozvinul, to je první povinnost vychovatele.“

Maria Montessori