Je vývojovou potřebou dětí mezi 6 a 12 rokem prozkoumávat své okolí, jít na výpravu a objevit vše co je na takové dobrodružství potřeba. Potřebují objevit svět kolem nás, objevit jak funguje, jak skutečně funguje a zda to, co o něm teoreticky ví ze školy, dokáží samy uplatnit i objevit.

Jak a s kým na výpravu.

Výpravy jsou spojeny nejlépe s tématy, které děti zaujaly ve škole. V každém věku se děti mohou zapojit a cestu naplánovat. Čím jsou děti starší, tím více zodpovědnosti za výpravu na sebe berou a čím dál více vědí, jaké informace potřebují vyhledat. Je potřeba vyhledat, kde se o tématu nejvíce dozvědí, jakou cestu a dopravní prostředky zvolit, kdy je otevřeno a kolik stojí vstupné. Nebo je výstava pro školy zdarma? Jaké datum všem vyhovuje a co s sebou na cestu? Dobře naplánovat a zorganizovat výpravu ve větší skupině vyžaduje také společenské a komunikační dovednosti.

Výpravou může být ovšem jen obyčejná cesta do obchodu, kterou si naplánují i ty nejmladší děti. Je potřeba nakoupit suroviny pro upečení chleba? Kudy vede nejkratší cesta? Jak se vyznat v obchodě nebo supermarketu? Jak jednat s prodavačkami? A kolik musím mít asi peněz, abychom vše zvládli zaplatit? A umíme vlastně poznávat peníze a spočítat je správně? Tolik zkušeností pro prváky!

 

Výsledek výpravy? Zážitek i zkušenost.  

Děti berou plánování výprav velmi vážně a zodpovědně. Záleží jim na tom, aby výprava uspěla a dělají co je v jejich silách. Zkušeností je, že i dobrý plán měl někde chybičku, třeba špatnou kontrolu, zda je otevřeno každý den. Učitelé pomáhají v plánováním mladším dětem, ale s postupným přibýváním zkušeností, nechávají plánování na dětech a výpravu pouze provázejí se všemi důsledky, které mohou mít. Někdy se může stát, že ze zážitku je spíše zkušenost, ale to nevadí, protože na další výpravu máme čas. A radost i nadšení z úspěšně naplánované a uskutečněné výpravy je nevyčíslielná – ať už jedete do muze do Brna nebo pouze do obchodu o dvě ulice dál nebo do kopců v okolí pro prvosenky.

“Starší děti touží plnit náročnější úkoly. Ty však musejí mít jasný cíl. Pokud děti odchází ze školy s vědomím, že před sebou mají nějaký konkrétní a svobodně zvolený cíl, zvyšuje to jejich důstojnost a samostatnost. Nepřijímají takové výzvy pasivně, ale se zodpovědností a zapálením.”

Maria Montessori